Když se řekne opravné položky, každý si je představí ve spojitosti s pohledávkami. Ale co opravné položky k zásobám? Kdy o nich účtovat a proč?
Opravné položky k zásobám vznikají při inventarizaci majetku, kdy se posuzuje, zda stanovené ocenění zásob odpovídá aktuálním cenám.
Zásoby, které spadají do oběžných aktiv, slouží buď k dalšímu prodeji nebo ekonomickému prospěchu účetní jednotky. Jako takové jsou málo likvidní. Zásoby se oceňují buď pořizovací cenou, reprodukční pořizovací cenou nebo vlastními náklady. U nakupovaných zásob se upřednostňuje pořizovací cena, zatímco pro zásoby, které si účetní jednotka vytváří sama, je nejlepší ocenění vlastními náklady.
Při inventarizaci může nastat situace, kdy je vykazovaná hodnota zásob jiná než ta účtovaná a právě zde přicházejí ke slovu opravné položky, které pomáhají vyjádřit reálnou hodnotu zásob.
O opravných položkách se však účtuje pouze tehdy, jde-li o snížení hodnoty zásob. Je-li cena naopak vyšší, nejde v tomto případě o opravné položky.
Dle zákona o účetnictví se opravné položky tvoří v případě, kdy snížení hodnoty není trvalé. Může se tak dít během roku i k rozvahovému dni.
Maximální výše opravných položek může být do hodnoty majetku a nemůže vzniknout aktivní zůstatek.
Tvorba opravných položek k zásobám je považována za daňově neúčinný náklad.
Nyní jen dva příklady situací, které si žádají tvorbu opravných položek.
Opravné položky se účtují na vrub nákladů souvztažně s příslušným rozvahovým účtem. Pokud pomine důvod pro vykazování opravné položky, tak se opačným zápisem rozpustí nebo zruší.
« zpět na přehled novinek
